Historie

Počátky obce Libichov nejsou příliš jasné.  Ještě na konci 19.století se tradovalo, že dříve než vznikla opravdová vesnice Libichov, stával zde na okraji mokřadu ovčín a až později kolem něj vznikla ves.

První písemná zmínka pochází z roku 1446, konkrétně z 28.listopadu, kdy Hereš z Hrádku nad Zámostím prodal hrad, lesy, pole a podíly na okolních vsích mimo jiné na Strašnově, Libichovu a Němčicích svým synům Pavlovi a Matějovi za 300 kop grošů.  Libichov, stejně jako blízké Němčice, neměl nikdy jednoho pána. Jednotlivé  dvorce a chalupy patřily různým příslušníkům místní drobné šlechty. Libichov už od počátku patřil z jedné poloviny rodině Chlumů z Chlumu se sídlem ve Struhách (jedná se o rozvětvený šlechtický rod, jehož příslušníci po několik století vlastnili Dobrovici a řadu vesnic v okolí a který měl své rodové sídlo na dnes již zaniklém dřevěném hradě na Chloumku, tzv. Hrádku). Z druhé poloviny pak náležel Myškům z Hrádku (jedná se o hrad Zámostí u Pískové Lhoty).

pečeť pánů z Chlumu

pečeť Myšků z Hrádku

 

 

 

 

 

 

Postupem času podíl Chlumů přešel do rodu Cetenských, kteří sídlili na Vinařicích. Jejich majetek včetně části Libichova jim byl zabaven a prodán Valdštejnům z Dobrovice, protože Cetenští podporovali protihabsburské povstání v roce 1618. Podíl pánů z Hrádku na Libichově se následnými prodeji ocitl v panství boleslavském, které se pak stalo součástí panství kosmonoského. Tak tomu bylo až do zrušení roboty v roce 1848.

Dochovaných zmínek o Libichovu z dob před třicetiletou válkou je pomálu, protože většina farních matrik a jiných písemností byla právě během této války zničena.
V mladoboleslavských soudních spisech je uvedena zmínka o Janu Libichovském
z Libichova. Nejednalo se však o šlechtice, ale o sedláka, který byl v zimě roku 1534 při návštěvě Mladé Boleslavi nepráven obviněn z krádeže saní a pro výstrahu mu byla katem uťata ruka.

První ucelené informace se pak objevují až v roce 1652, kdy v Libichově se nacházelo celkem 10 statků a 1 chalupa. V seznamu je již uvedeno jméno Jana Pudila, jehož rozvětvený rod v Libichově existoval od roku 1610 až do roku 1995.

V roce 1694 o Vánocích vypukl v jedné z usedlostí na návsi požár, který se pak následně rozšířil i na další  domy. Událost byla zachycena i na obraze, jenž ještě koncem 19. století byl umístěn v sakristii kostela v Sýčině.

V roce 1812 byla založena obecní škola, která nejdříve sídlila v č.p. 15 a byla určena pro děti nejen z Libichova, ale i Němčic a Strašnova a měla hned od počátku 48 žáků. První učitel Václav Hladík působil v libichovské škole 30 let. Dalším dlouholetým učitelem byl Václav Konůpek, který zde učil až do roku 1873. Mezitím se škola stěhovala po jednotlivých usedlostech č. p. 9, č. p. 13, č. p. 1 a č. p. 22.  V roce 1875 po obdržení subvence byla pro školu  postavena nová přízemní budova a roku 1882 vzhledem k počtu dětí přistavěno 1. patro. Významným učitelem byl rovněž Richard Loudil, řídící učitel, jenž ve škole působil od r. 1922 do poloviny 60. let. Byl zároveň výraznou osobou v oblasti osvěty a kultury
v obci.

V roce 1861 byla nákladem obce postavena na návsi kaplička zasvěcená sv. Václavu.

Tragický dopad na Libichov měla prusko-rakouská válka v roce 1866. Nedošlo zde sice
k žádným bojům, ale vracející se pruská vojska si v Libichově a na okolních polích zbudovala tábor (15.8.1866  zde bylo umístěno cca 700 koňů i s doprovodem) a po jejich odchodu vypukla v Libichově cholera. Během následujícího měsíce zemřelo 36 obyvatel Libichova, často celé rodiny.

Další velký požár v roce 1885, při němž shořelo 9 domů a 3 stodoly, byl důvodem založení místního hasičského sboru v roce 1886. Úspěšně fungoval až do konce 2. světové války a měl vážnost a plnou podporu obyvatelstva. Oslava 50 let od vzniku sboru v roce 1936 byla událostí okresního významu a byla spjatá s úpravou návsi do tvaru, který známe dodnes.

V poslední  třetině 19. století byl při státní silnici ( dnešní I/38) postaven zájezdní hostinec a kovárna. Počátkem 20. století začínaly přibývat další domy a vznikla osada se jménem Černavka. Nevyužívaný hostinec v č.p. 48 pak byl zbořen na počátku 70. let 20. století.

Historie Libichova je kromě úředních záznamů zachycena v rodinné kronice sedláka Jana Krále (od r. 1861 do r. 1895) a zápiscích sedláka Václava Pudila (přelom 19. a 20. století). Zásadním zdrojem informací z novodobých dějin je obecní kronika založená a vedená již zmíněným řídícím učitelem R. Loudilem od r. 1922  až do počátku 70. let. Na něj navázal zhruba na 10 let další bývalý řídící učitel Bohumil Diviš a od roku 1984 Josef Cihelník.

Naší snahou bude zpřístupnění zajímavostí ze svazků kroniky na webových stránkách Libichova.

( zdroj: Paměti města Dobrovice a jeho okolí; autor Antonín Sládeček; České tvrze, hrady a zámky, autor prof. Sedláček)